...na pokračování:)
Jak jsem se seznámila s Petrem KalandrouIniciátorem byl Jiří Jeřábek, který byl členem Americké banjistické organizace, jediný z východního bloku. Nejdříve mu přišla legitimace na jméno Jeri Gerabek. Seznámila jsem se s ním v roce 1969. Zatím vám nebudu říkat jak. Studoval lékařskou fakultu a vyděsilo mě, že si vybral právě hygienu. Sám si stavěl hudební nástroje, napsal Školu hry na pětistrunné banjo a na banjo hrál kromě country i klasiku, například Mozarta. Hrál taky skvěle na akustickou kytaru, ale to ho moc nebavilo. Když se mi z mý první kytary vytrhla kobylka s kusem ozvučný desky, vyrobil mi z ní tzv."bentaru", což byla jakási kombinace banja a toho kytarovýho pozůstatku. Byl to samouk, ale nedělalo mu problém hrát podle dosti obtížných amerických zpěvníků. Měřil dva metry a se šéfem amerických banjistů se scházel za bývalého režimu v Budapešti. Jirkův otec, oční lékař, pomohl mnoha kamarádům k modrý knížce.
ZM |
|
V prosinci 1971 přivedl ke mně domů Petra Kalandru s tím, že ve třech uskutečníme představení v Jablonci. Těsně před odjezdem mně a Petrovi zavolal, že má horečku a musíme tím pádem koncert odehrát sami dva. A my jsme do toho s radostí šli. Cestou v autobusu jsme se domlouvali na repertoáru - znali jsme to samé: Dylana, Donovana, Joan Baez, Crosby, Stils Nash a Yang, Beatles, Rolling Stones, Melanie, Jefferson Airplane, hráli jsme tam čtyři hodiny. Nedávno za mnou přišli pamětníci koncertu, je to radost.